Jedna z nejstarších vršovických hospod nadepisuje novou historii

Už více než století se Dívka s patentkou v oku usmívá na lidi po celém světě. Logo, provázející výrobky krále patentek Jindřicha Waldese a jeho následovníků, nese název Koh-i-noor podle legendárního diamantu. Jeho světlo teď ještě více prozařuje zlato v půllitrech naplněných neméně legendárním plzeňským ležákem Pilsner Urquell v nově otevřené restauraci Waldeska.

Inspirace pro novou Waldesku

Waldeska je restaurace s dlouhou historií a má své neopomenutelné místo v pražských Vršovicích již dlouhá léta. „S novým majitelem jsme se rozhodli proměnu Waldesky vzít z gruntu a do interiéru doslova vtisknout kousek historie Koh-i-nooru, s kterým Waldeska bezprostředně sousedí. A zároveň také odvyprávět část příběhu podnikatele Jindřicha Waldese, zakladatele továrny na výrobu patentek, špendlíků a kovové galanterie, jehož jméno Waldeska nese. Ještě před navrhnutím interiéru jsme mohli navštívit samotnou továrnu a nahlédnout pod pokličku historie a také současné výroby. A tam se příběh nové Waldesky začal rýsovat. Co by byla Waldeska bez příběhu půvabné dívky s patentkou v
oku? A tak se dívka s patentkou se svolením současného vedení Kooh-i-nooru stala patronkou nové Waldesky. Z historických materiálů jsme se inspirovali jedním z původních log továrny a tuto inspiraci jsme přenesli i do námi vytvořeného písma. Návštěva továrny nám ucelila představu o tom, jak nová Waldeska má vypadat. Proto jsme interiér oblékli do tradičních materiálů, kde jako hlavní dominantní materiál vyhrála ocel. Prvky z oceli provází celou restauraci,“

Mezi stadiony

Objekt prošel komplexní rekonstrukcí. Pamětníci staré Waldesky, která pod různými provozovateli postupně stárla a chátrala, nový interiér nepoznají. Snad jen podle půdorysu. „Ten jsme zachovali jako jediný beze změn, vše ostatní je nové,“ shrnuje výsledek několikaměsíčních prací Miroslav Matějka, jeden ze spolumajitelů hospody, aby si po chvíli přece jen vybavil ještě jednu novinku. A ne nepodstatnou. Hlavním pivem na čepu je nyní Pilsner Urquell, zlatavý plzeňský ležák, který vystřídal značku Gambrinus. Ta na Waldesce kralovala dlouhá léta, resp. ve třech tisícilitrových pivních tancích v hlubokém sklepení pod hospodou. I tady přišla změna – šestice moderních pětisetlitrových nerezových tanků v zachlazeném boxu je zárukou špičkové kvality piva. I se vzkazem-ne, ve Waldesce pivo rozhodně dojít nemůže!

Ani v případě, když bude „narváno“ návštěvníky fotbalových zápasů. Vždyť restaurace leží mezi dvěma stadiony, Dolíčkem, domovině Bohemians, a Edenem, kde sídlí vršovický rival Slavia. Fandové červenobílých se jistě neurazí, když jmenujeme „klokany“ na místě prvním. Vždyť u zrodu jejich stánku nestál nikdo jiný než právě Jindřich Waldes.

I když symbolika hlavního artiklu Waledesky, který ji proslavil po celém světě, oválná patentka, je nepřehlédnutelná od loga hospody, jídelních lístků (secvaknutých originálně právě patentkou) až po výzdobu interiéru a dobové fotografie, půdorys hospody není oválný, ale do L. Místem zlomu obou částí hospody je rozměrný výčep. Je tak centrem všeho dění, výčepní je prvním, s kým se host potká a je přivítán, jak bývalo v českých hospodách vždycky zvykem. Waldeska ctí tradice obecně, a tuto obzvlášť. Vždyť na výčep je vidět z většiny míst v restauraci, o místech řečených „mokrý loket“ u stolečků na stojáka ani nemluvě.

Nejen o pivu je hospoda

Ale Waldeska současnosti není „jen“ o pivu, byť se říká, že pivo je až na prvním místě. A to tankové obzvlášť. „Waldeska je součástí historie nejen této části Prahy, ale gastronomie vůbec. Proto nás při tvorbě konceptu kuchyně ani nenapadlo nezakládat si na tradiční české kuchyni. Ale chceme ji hostům připravovat a prezentovat v modernějším hávu. Však jsme také kuchyni, podobně jako vše ostatní, zrekonstruovali a vybavili nejmodernějšími technologiemi. Kvalita, čerstvost a rychlost servisu se odráží právě od vybavení této části provozu. Navíc si takřka vše, co se u nás podává, připravujeme sami v našich podmínkách. Takže označení „domácí“ je u nás plně na místě. Navíc plánujeme vystavět samostatnou přípravnu a výrobnu ve sklepení a domácí produkty nenabízet jen v restaurace, ale také u okénka na zahrádce, ale rovněž v plánovaném e-shopu.“

Kdo by si chtěl tato slova ověřit, žádný problém. Kuchyně je koncipována jako otevřená. Nejen na ruce výčepního připravujícího pivo, ale i na ruce kuchařského týmu Waldesky je vidět. „Host se tak může přesvědčit, z čeho mu pokrmy připravujeme, že nepoužíváme nic z polotovarů, zmrazených jídel apod, ale jen z čerstvých surovin od vlastních pečlivě vybraných dodavatelů a jakým způsobem to děláme. V dnešní době je důležité i hledisko stoprocentní hygieny a zdravotní nezávadnosti, která je viditelná i laickým pohledem do naší otevřené kuchyně.“

Však si také výkřiky současné gastro techniky vyžádaly kromě velkých investic také značné posílení příkonu rozvodů elektřiny. A také podporu vlastníka prostor, LBD Praha 10 a jeho ředitelky Dagmar Konečné.

Pivo jako v pivovaru

Zásadou týmu Waldesky je, že gastronomická nabídka je navržena tak, aby se ke všemu hodilo pivo. Kromě tankového Pilsner Urquell je na čepu ještě Velkopopovický Kozel Černý, každý měsíc jiný pivní speciál z dílny plzeňských sládků Volba sládků, nealkoholický Birell Pomelo&Grep a novinka Birell Cola.

„U nás čepujeme plzeňský ležák z tanků, které jsou zárukou špičkové kondice piva. K nám do hospody přijíždí přímo z pivovaru a je tak nejčerstvější variantou. K hostovi se dostává v takové kvalitě, v jaké opouští plzeňský pivovar. Tankové pivo se skladuje v nerezových tancích v optimálních podmínkách ve stálé teplotě kolem 7 °C. Nepřichází do styku se vzduchem, a tudíž nemění svoji charakteristickou chuť.  Nejčastěji žádaným stylem čepování je hladinka, ale zákazníci rádi vyzkoušejí šnyt a mlíko.“

Jindřich Waldes byl velkým vlastencem, a tak nepřekvapuje, že provozovatelé nové hospody se drží i této linky. Český původ ctí nejen u piva a surovin, ale i u dodavatele minerálních vod (Mattoni), kávy (česká pražírna La Boheme) či alkoholických nápojů.

Fanzóna i klidné posezení

Kde ve Waldesce posedět? Za 140 míst uvnitř je na výběr hned několik možností. U masivních dřevěných stolů s lavicemi? Na sojáka na rychlé pivo? Nebo separátně v salonku, který se dá od ostatního hospodského provozu oddělit? Odkaz na Waldesovu továrnu tvoří také fabrická okna, která oddělují právě salonek. Anebo si dopřát kulinářský zážitek v samostatném boxu Chef´s table, neboli u oválného stolu pro 12 hostů, u něhož se budou připravovat vybrané pokrmy přímo před jejich očima a nad kterým je zavěšen designový lustr z plzeňských láhví?

Waldeska vždy byla fotbalovou hospodou, a tak tomu bude i nadále. Fandit se tu dá před rozměrným plátnem i před třemi velkoformátovými televizními panely. Atmosféra jako na stadionu, vlastně stadionech. Slávisté i klokani vítáni stejnou měrou!

Pro úplnost ještě „připněme“ pozvánku na venkovní zahrádku, která má zastřešení pro 40 hostů a příjemný zážitek nepokazí ani nepřízeň počasí. Díky umístění pod úrovní okolního terénu host není rušen ani rušným provozem tramvají v okolí. Ale i ze zahrádky je neopakovatelný pohled na historický objekt továrny na druhém rohu křižovatky. Dobře si ho zapamatujte, Koh-i-norka v původní podobě tu prý už dlouho stát nebude… 

 

V sousedství krále knoflíků

Jindřich Waldes se narodil v roce 1876 v obci Nemyšl nedaleko Tábora v rodině židovského hostinského a obchodníka s kovovým a galanterním zbožím Karla Waldese. Postupem času se z něho stal prvorepublikový král knoflíků, průmyslník, sběratel a štědrý mecenáš, jehož patentka Miss KIN dobyla svět. Ve třicátých letech zajišťoval „druhý Baťa” celou polovinu světové výroby patentek, knoflíků a zdrhovadel.

Je otcem světového hitu, patentky čili stiskacího knoflíku. Pro svůj výrobek vybral Jindřich Waldes neobvyklé jméno. Koh-i-noor neboli „Hora světla” byl největší tehdy známý diamant, který vlastnili indičtí rádžové a perští šáhové. Po dobytí Paňdžábu Británií se diamant stal součástí britských korunovačních klenotů.

A jak vzniklo světoznámé logo Miss KIN, zpodobňující dívčí tvář s patentkou v oku? Traduje se, že roku 1912 na palubě zaoceánské lodi, když si tehdejší herecká hvězda Elisabeth Coyens přiložila žertem k oku zvětšený reklamní vzorek stiskacího knoflíku. Inspirovaný Waldes ihned pořídil fotografie, podle nichž jeho přítel malíř František Kupka namaloval proslulý obraz „Dívka s patentkou”. Ten zase do grafické podoby převedl Vojtěch Preissig, a logo bylo na světě. A díky velkorysosti dědiců slavné firmy je i v logu hospody.